Větrné mlýny v Nizozemí
 

Jdi na:

Typy mlýnů

Kinderdijk

Kamkoliv do historie Nizozemí zamíříme, vždy se bude na horizontu krajiny otáčet větrný mlýn. Již v letech 1668 až 1682 nacházíme motiv větrného mlýna na obraze Jacoba van Ruisadela. Existenci mlýnů zaznamenáváme paralelně s potřebou přeměnit zemědělské plodiny na mouku. Po dlouhá staletí bylo obilí zpracováváno primitivními metodami, později se přešlo k mlýnům poháněných koňmi a vodním mlýnům. Jakmile byl vynalezen mechanismus větrného mlýna, stal se v nehornatém a větrném Holandsku velmi populární. Větrné mlýny začaly být používány nejen k mletí mouky, ale i k řezání dřeva, získávání oleje z řepky, výrobě oděvů, provaznictví, a samozřejmě k přečerpávání vody.

V Nizozemí se kdysi nacházelo cca 9000 mlýnů, po industriální revoluci a masivním průniku elektřiny do průmyslu zbyla “pouze” necelá tisícovka.

V Nizozemí je celá řada druhů větrných mlýnů. Jako jedno ze základních členění může být považováno rozdělení na následující typy mlýnů (jelikož jsem se dosud nesetkal s překladem, uvádím anglické nebo původní holandské označení)

  Post - Mill  

 

Bezpochyby nejstarší typ mlýna užívaný již kolem roku 1200 k mletí mouky. Mlýn čtvercového půdorysu spočívá na silném vertikálním dřevěném kůlu. Tento kůl (nazýván “standard” nebo “post” je dvěma vodorovnými navzájem kolmými  hranoly udržován ve svislém stavu. Kolem “Standardu” se mlýn otáčí za větrem, přičemž základový kříž z hranolů zůstává pevně na zemi. Základy mlýna jsou viditelné, ovšem často se setkáváme s tím, že je spodní část částečně nebo úplně zakryta.

Fotografie:

 

   Hollow Post-Mill  
 

Tento mlýn se vyvinul z předchozího typu tím, že se vlastní hranaté těleso mlýna zmenšilo a podpěry kůlu byly skloněny tak, aby pod mlýnem vznikla malá obytná pyramida.

   

Fotografie:

 
     Aanbrengertje (Meadow Mill - „Luční mlýn“)   

 

Tento Meadow Mill je konstrukčně stejný jako Hollow Post Mill, nicméně je mnohem menší. Tyto mlýny byly vlastněny farmáři a sloužily k zavlažování či odvodňování pastvin. Voda je přečerpávána skloněným šroubem ve spodní části mlýna, přečerpaná voda přepadává přes zábranu u vrcholu šroubu a drží se tak výše než původní hladina. 

Fotografie:

 
     The Tjasker  
 

Mlýn určený jak k přečerpávání, tak k zavlažování nebo napájení dobytka. Konstrukce je ovšem odlišná od ostatních typů mlýnů. Je tvořena jednou dlouhou sklopenou osou, k níž jsou na jedné straně připevněny perutě a na druhé straně je Archimédův šroub uvnitř dřevěného válce.

Tyto mlýny se často na zimu demontovaly a schovávaly, znova se pak stavěly na jaře.

Fotografie:

 
      The Paltrok  
 

Paltrok se také otáčí za větrem celý, to je však asi vše, co má s předchozími typy mlýnů společného. Tento mlýn je používán výlučně jako pila. Je uzavřený pouze z přední strany, boční strany spodní části jsou otevřené.

Paltroky se nacházejí vždy u vody, protože doprava dřeva probíhala po řekách nebo kanálech. Díky rozvoji technologie zpracování dřeva se již tyto mlýny nepoužívají, v Nizozemí jsou v současné době dochované pouze čtyři.

Fotografie:

 
     Ground Sailer  
 

Mlýny této kategorie uvidíme v místech, kde je dostatečný prostor k tomu, aby nic nebránilo větru a tudíž mlýnu v činnosti. Ground Sailers jsou stavěny přímo od úrovně terénu a obsluhují se ze země. U tohoto typu mlýna je otáčivá pouze střecha s větrným kolem – k otáčení slouží kolo u základů mlýna

Fotogalerie:

     Smock Mills with a stage (mlýny s "pódiem")  
 

Pokud byly v místech, kde se měl stavět větrný mlýn, překážky bránící hladkému průběhu větru (například stromy nebo vyšší budovy), musel se mlýn postavit hodně vysoký. Takový mlýn pak nebylo možné obsluhovat ze země (jako u typu Ground Sailer), protože by dřevěná konstrukce musela být hodně dlouhá. Okolo tělesa mlýna se tedy postavil jakýsi balkón či pódium, z něhož bylo možné točit střechou a brzdit větrné kolo. Prostor v dolním podlaží sloužil většinou jako sklad. Nejvyšší mlýny tohoto typu jsou v Schiedamu a jsou vysoké 33 metrů.

Fotogalerie:

   

Kinderdijk

 
   

Okolí malého městečka Kinderdijk je oblast, která byla díky své výjimečnosti zařazena na seznam světového dědictví UNESCO (stalo se tak v roce 1997).

Na loukách poblíž Kinderdijku se dochovala soustava vodních kanálů, retenčních nádrží, ale především devatenácti větrných mlýnů. Tento systém byl vybudován, aby odvodňoval oblast Alblasserwaardu do řeky Lek, jejíž hladina je o několik metrů výše než louky u Kinderdijku.

Kinderdijk je výborným příkladem řešení problému odvodňování v níže položených oblastech a zemích. Otevřená pláň vybízí k maximálnímu využití větrné energie k pohonu mechanických čerpadel. Přestože je dnes celá soustava doplněna moderní čerpadla elektrická a dieselová, mlýny neustále fungují a mohou tak být obdivovány.

Několik fotografií z Kinderdijku:

   

Schematická mapka oblasti:

Pohled na mlýny od jihu, v popředí dobytek:

Zděné mlýny kruhového půdorysu:

Pět přečerpávacích mlýnů v řadě:

Záběr z okna jednoho z mlýnů na rozmístění mlýnů u kanálu:   

Zpět na úvodní stránku